Vrcholem plesové sezóny by se dal označit plet primátora Teplic konající se v tamním překrásném divadle hned vedle kolonády. Jedinečnou atmosféru večera umocňovali nejen exklusivní vysoce reprezentativní prostory divadla a jeho zázemí ale i bezchybná na vysoké úrovni provedená organizace.
Myslím, že mohu bez nadsázky konstatovat, že je jeden z nejlepších plesů v Čechách (promiň Kíťo). V celém divadle hrálo najednou 5 kapel rozličných žánrů tak, aby si přišli na své všichni návštěvníci. Každá žena byla při vstupu obdarována květinou a hosty vítal sám pan primátor osobně.
Naše cimbálka byla umístěna do prostor jinak využívaných jako pivnice v suterénu, které byly pro účely plesu patřičně vyzdobeny a uspořádány. Akustika nebyla zrovna ideální pro vystoupení nenazvučené živé hudby, ale nakonec jsme si s tím poradili. Hosté nebyli žádní peciválové. Kromě opravdu pomalých písní si nenechali ujít žádnou příležitost k tanci a čárdáše je dostávali řádně do varu.
Celý večer byl pro kapelu poněkud nevšední. Nejen proto, že jsme se podíleli na kulturním programu s takovými velikány jakými je Láďa Kerndl a jeho dcera Tereza, Ilona Czáková, ale hlavně na velkém pódiu celý večer působil Orchestr Ladislava Bareše z Liberce, kde hraje náš klarineťák Mejla. Celá kapela tak byla v jedné budově, a přesto nemohla hrát v klasickém obsazení. O zastoupení Mejlova místa v cimbálce byl požádán náš velký kamarád a špičkový muzikant Míru Kotlára. Láďa Kerndl – The swing master Jarda Pech – Genuine Play Boy Večer byl pro účinkující dost náročný. Hrálo se do 2.00 do rána a opět všichni kromě jednoho člena kapely řídili, takže jsme hráli, jak se říká nasucho. Marie je prostě třída! To se ovšem tak úplně nedá říct o muzikantech od Bareše, kteří mají vždy odvoz zajištěn zájezdním autobusem pana Hudečka, a tak v jejich šatně a v zákulisí bylo dost veselo.
Je ovšem nutno dodat, že jsou to všichni do jednoho profesionálové a chlast mají pod kontrolou (prozatím…) Jediným incidentem večera byly ztracené texty písně, kterou jedna ze zpěvaček již začala zpívat a ta druhá jí nebyla schopná text najít. Ale holky nenechali na sobě nic znát a píseň dozpívaly v lehkém tónu improvizace. DALŠÍ FOTO ZDE Neboj Mejlo, není to rozbitý, jen máš zalepený klapky od kořalky…..
Na závěr bych rád zmínil, dříve, než se tohoto tématu zhostí někdo jiný a celou záležitost účelově zkreslí, následující Cestu zpět domů nám zkomplikoval malý výlet po ústeckém venkově, který nám naplánoval Pavel Liška, ježto namluvil pokyny naší palubní navigace. Po špatném odbočení z drážďanské dálnice, o jejích neexistenci jsem byl někdy až hrubým způsobem posádkou vozu přesvědčován, jsem se jal vyhledat rad zmíněného Lišky, jehož hlas nás zavedl na neuvěřitelně odlehlá místo. Jak se zívnutím konstatoval Míra Kotlár, byl to výlet v nevhodnou dobu. Ve 2.30 hod ráno po 6ti hodinovém vystoupení jsme mu dali zapravdu. Nicméně jsme domu dojeli ve stejnou dobu jako kapelník s nástroji.
