Možná tomu někteří z vás nebudou věřit, ale věhlas naší kapely dosáhl mezinárodních rozměrů. Po jedné benefiční akci na podporu povodněmi zdecimované vísky Heřmanice na Frýdlantsku v minulém roce, nás oslovila členka Spoleku francouzsko-česko-slovenského přátelství, jež byla přítomna, s přáním, abychom se účastnili jejich festivalu evropské kulturní v Normandii. A protože naše kapela není jen skupinou muzikantů, ale i partou chorobných požitkářů, představa francouzské kuchyně a slibovaného vína nás ani na okamžik nenechala váhat.
A tak jsme sbalili nástroje a pár piv a vyrazili na cestu do městečka Hérouville u severního pobřeží Francie cca 1400km vzdáleného na týdenní turné. Dokonalý komfort při cestě nám poskytl velkoprostorový vůz RENAULT Trafic zapůjčený firmou KVS Trading pana Kamila Šimáčka. Díky němu se naše cesta dá označit za jeden velký Joyride. Renault, jako by věděl, že se vrací do své rodné vlasti, uháněl s větrem o závod a dovezl svou posádku bezpečně a pohodlně všude tam, kde potřebovala, cestou potkávaje spousty svých rodáků.
Po třináctihodinové cestě nás přivítal vice prezident Spolku francouzsko-česko-slovenského přátelství se svou ženou a uvedli nás do apartmánu, který se stal po dobu pobytu naším domovem. Všechny nás překvapilo a pana kapelníka nadmíru potěšilo, že v tříložnicovém apartmánu na nás čekala plná lednička a špajz jídla a pití, zřejmě pro případ, že bychom mezi každodenním tříhodinovým obědem a dvouhodinovou večeří (konající se většinou v místních restauracích či spřátelených spolcích) dostali hlad.
Skvělý smysl pro předvídavost, kterou pořadatelé tímto přístupem prokázali, lze demonstrovat na následujících snímcích, na kterých je zaznamenám výraz tváře pana kapelníka čekajícího na talíř jednoho z 6-ti chodů oběda a po jeho obdržení. Tímto předimenzovaným cateringem si naši francouzští přátelé zajistili stabilní výkony kapely.
Protože nároky pořadatelů na vystoupení kapely byly poměrně skromné (kapela měla většinou každý večer jedno hodinové vystoupení), měli jsme spoustu času přes den na poznávání této krásné francouzské oblasti plné starověké i novodobé historie. A tak jsme každý den vyrazili někam na výlet. Je nutno vyslovit velké díky našemu průvodci a hlavnímu pořadateli panu Yvanu, vice prezidentovi několika spolků zaměřujících se na mezinárodní vztahy a kulturní výměnu, který nám pomáhal sestavit každodenní program a osobně nás provázel po našich toulkách.
Díky Yvanovi jsme navštívili pláže vylodění spojeneckých vojsk v den D, most Paegasus, město Rouen, hrob Viléma dobyvatele a nespočet sakrálních staveb.
Jak bylo již řečeno, každý večer měla kapela jedno vystoupení, a to vždy na jiném místě a pro jiné publikum.
Jako nejvydařenější a nejzajímavější považujeme vystoupení v románském kostele z desátého století, jehož úžasná akustika ještě znásobila naše již tak velmi mužné a vyspělé vokály. A tak zvuk cimbálu na chvíli nahradil píšťaly varhan a obecenstvo bylo unešeno nevšedním uměleckým zážitkem.
Programovým vyvrcholením našeho turné se stalo zahajovací a ukončovací vystoupení na festivalu evropského přátelství, který pořádalo několik spřízněných asociací a spolků v čele s již zmíněným Spolkem francouzsko-česko-slovenského přátelství a La Maison de Europe.
A ještě jeden zábavný kulturní rozdíl. Na plakátech tištěných pro propagaci jednoho z vystoupení se objevil zřejmě fonetický přepis jména našeho pana kapelníka. A tak název kapely evokoval představu souboru z Jeruzaléma.
Závěrečný den s vystoupením na festivalu jsme nebyli jediní účinkující. Kromě již zmíněných norských zpěvaček přijeli i dva absolventi Sevillské školy flamenca. Přes atraktivní vzhled tanečnice jsem já osobně nedokázal spustit oči z kytaristy, respektive z jeho rukou. Jeho styl hry jsem ještě nikdy předním neviděl. Bylo to dokonalé. Kdybych nebyl tak dobrý cimbálový basista, asi bych chtěl být flamencovým kytaristou 🙂
Po závěrečném představení ještě následovala večeře s přáteli v domě našeho hostitele Yvana a jeho manželky. Po šesti chodech, několika lahvích vína a zpívání různých lidových písniček a kánonů jsme se museli rozloučit a vyrazit směr Paříž a dál na východ do rodné vlasti.
Celkové hodnocení našeho turné nechávám na ostatních členech kapely, aby se vyjádřili v komentářích pod tímto článkem.
