Urodila se nám další svatba. tentokrát v Rokytnici nad Jizerou v krásném v kopcích schovaném penzionu U Hásků.
Potom, co se náš obytný vůz vyškrábal do závratné výše po svahu Rokytnice až k penzionu, nemohli jsme si nevšimnout, že více než polovina aut na parkovišti měla brněnskou SPZ. Když jsme vystoupili a začali stěhovat nástroje procházeli kolem nás chlapci v bohatě zdobených krojích. To už začal být lehce nervózní i pan kapelník.
Ale obavy z nadměrné konkurence byly zbytečné. Chlapci z Moravy se s námi okamžitě skamarádili a vše bylo jako vždy velmi bujaré. Nemohli jsme si nevšimnout velkého rozdílu mezi hosty s Čech a hosty z Moravy. Marná sláva, ti druzí se umí bavit lépe a hlavně okamžitě a velmi spontánně.
Jak si můžete všimnout na fotkách, neměli jsme s sebou našeho primáše. Jarda si totiž v tu dobu užíval písečných pláží ve Španělsku. Proto ho musel zaskakovat náš kamarád a kolega Roman, ježto je velmi zdatný muzikant.
Stoly se prohýbaly pod vahou jídla, víno teklo proude, a to doslova. Pantáta, otec nevěsty, byl totiž významní vinař z Podlůží, který spravuje téměř 100ha vinic. Veškeré víno na svatební tabuli a okolo ní bylo tedy přirozeně z jeho sklepů. A že bylo z čeho vybírat!
S chlapci jsme si betelně zabékali a popili. O přestávkách nás dobře naladěný pantáta obveseloval humornými historkami s vinařskou tématikou. Znovu nás to utvrdilo v přesvědčení, že na té Moravě se musí žít báječně. Svatební hostina byla bohatá a radostná. Celé odpoledne se zpívalo a tancovalo. Dokonce nejednou přišla řada i na verbuňk. Kluci ho fakt uměli…..
Na cestu nám pantáta dal kanistřík s pálavou, aby nám cesta lépe utíkala. Celou cestu domů jsme diskutovali využití pozvání do jeho sklepů. Snad to stihneme zorganizovat a na vinobraní vyrazit na Moravu. Chcete někdo jet s námi?
